Stavebně-historický průzkum – PhDr. Jiří Chmelenský

V České republice najdeme na tisíce nádraží, u nichž se ve většině případů dochovaly historické výpravní budovy, často přímo z období výstavby železnice.

Železnice se historicky vyznačovala potřebou častých stavebních úprav – podle intenzity provozu se například často měnila vnitřní dispozice budov nebo četnost okenních a dveřních otvorů. První a druhá světová válka pak měly na svědomí zanedbání údržby výpravních budov či dokonce jejich zničení.

Chomutov například postihla rozsáhlá překládání tratí kvůli porubní frontě, od západu, východu i jihu. Nyní představitelé města zamýšlí „přesunout“ areál osobního i nákladního nádraží mimo současnou lokalitu, blíže k městu, a „starému“ nádraží tak hrozí úplný zánik.

Původní budova chomutovského nádraží přitom pochází z roku 1869 (je dílem stavitele Dautsche, pro Společnost c.k. privilegované Ústecko-teplické dráhy). Naproti přes nádražní „náměstí“ se také dochovala výpravní budova Buštěhradské dráhy z roku 1871.

Nádražní budovy by podle mého názoru měly být reprezentivní „vizitkou“ měst a provozovatele dráhy. Stavebně-technický stav obou historických výpravních budov lze však bez nadsázky označit jako tristní. Jejich vlastník, Správa železnic, s. o., totiž neinvestuje do jejich údržby a místo toho osnuje plán na „přesun“ nádraží a demolici tohoto historického areálu.

Město Chomutov pravděpodobně přijde o kus své historie a dojde tak pouze k dalšímu prohloubení „vykořeněnosti“ pohraničí. Tato nádražní budova byla svědkem obsazení Chomutova na podzim roku 1918, vyhnání Čechů na podzim 1938 i náletu spojeneckých vojsk na jaře roku 1945 a dalších historických událostí.

Správa železnic by se proto měla raději soustředit na rekonstrukce stávajících budov, a nikoliv na budování novostaveb, které stírají původní historický charakter dráhy.